4.1  Farní obvod

Farní obvod zahrnoval Strašín, Maleč, Nahořánky, Nezdice, Pohorsko, Zuklín (foto 26). Ke strašínské farnosti byl připojen do roku 1709 filiální kostel v Žihobcích (foto 27). Poté se neuvádí.

Nejbližší oblast patřila pod Sušický vikariát, který se dle sídla vikáře příležitostně přejmenovával, nejčastěji na Volyňský. Dle J. V. Šimáka [91] obsahoval roku 1671 tyto fary: Albrechtice, Bohumilice, Malý Bor, Budětice, Čestice, Horažďovice, Kašperské Hory, Hradešice, Katovice, Kraselov, Malenice, Nezamyslice, Petrovice, Prachatice, Strašín, Sušice, Vacov, Velhartice, Vimperk, Vlachovo Březí, Volary, Volenice, Volyně, Záblatí, Zbynice. Se vznikem Netolického vikariátu roku 1677 přišel Sušický vikariát o své nejvýchodnějši farnosti.

Komplikovanou situací pobělohorské farní správy [92] ani sociálními strukturami [93] bych se však na tomto místě však více zabývat nechtěl.

4.2  Demografická studie [94]

Základním pramenem k demografické studii jsou církevní matriky [95]. Pro to je velice důležité seznámit se před studiem s tímto pramenem a podrobit jej kritickému hodnocení [96]. Nejstarší pochází z 16. století, pravidelně však byly vedeny na celém území až po polovině století sedmnáctého. Původní zápis byl větný a jeho vývoj prošel řadou změn a úprav [97].

Ke stručnému demografickému exkurzu ve farnosti Strašín jsem využil její nejstarší matriku narozených, oddaných a zemřelých uloženou v archivu v Plzni [98]. Matrika zaznamenává výše uvedené události v tomtéž pořadí v letech 1668 - 1698 v českém jazyce. Do strašínské farnosti v té době náležely ještě vsi Maleč, Nahořánky, Nezdice, Pohorsko, Rozsedly a Žihobce. Matriky jsou přístupné jen na mikrofiši, což chrání originál knihy, ale bohužel napomáhá již tak špatné čitelnosti zápisu. Kniha je totiž nezvyklého formátu [99] a byla při svém dřívějším uskladnění ještě ohnuta. U zápisů, které zasahovaly výrazně na kraje stránek, nutno ještě počítat s rozmělněním papíru a častými odtrženými rohy. Zápis do knihy je navíc velice nepravidelný, často očividně dělaný až zpětně. Ačkoliv je matrika vedena od roku 1668, nelze první tři roky brát jako směrodatné. Navíc v letech 1678 - 1680 chybí zcela záznamy oddaných.

Po kritickém zhodnocení strašínské matriky je nutné konstatovat, že není příliš vhodná k demografickému průzkumu, přesto bych z ní rád čerpal některé informace [100]. Podíváme-li se například na rok 1680 [101], který je označován jako morový, zjistíme, že se Strašína pravděpodobně nedotkl. Bohužel nedostatečné zápisy v matrikách nám nedovolují sledovat situaci detailněji. Z tohoto pohledu je potřeba hodnotit i nízký počet zaznamenaných událostí roku 1679. Naopak krizovým by se dal nazvat rok 1695, kdy prudce klesá počet narozených, nečekaně se do útlumu dostávají i svatby, což se projeví v počtu zemřelých až do následujícího roku.

Poměrně očekávané údaje získáme, srovnáme-li získané údaje v daném období dle měsíců. Nejvíce svateb se uskutečnilo v zimních měsících, kromě prosince, tedy v období, kdy nebyla potřeba velkých zemědělských prací. Naopak, za celých třicet let neproběhl ani jeden sňatek v prosinci, snahou stihnout vše do adventu si tak lze vysvětlit nárůst svateb v listopadu [102]. Nutno ještě podotknout, že v počátečních letech byly především záznamy o svatbách dělány nepochybně zpětně, o čemž svědčí veliká nevyváženost mezi měsíci [103]. I během zimního období je zaznamenán větší počet zemřelých, což je vysvětlováno zhoršením zdravotního stravu především staršího obyvatelstva během zimy.

Následují grafy narozených, oddaných a zemřelých v sledovaném období (1668 - 1698). Poté celkové srovnání a nakonec srovnání téhož ve stejném časovém úseku dle měsíců.

Přesto, že záznamy o zemřelých jsou vedeny paralelně s narozenými a oddanými, jsou přijímány počty zemřelých až do roku 1700 jako značně podhodnocené [104]. To má vliv především na určování celkového počtu obyvatelstva, který jsem se proto rozhodl rekonstruovat pomocí zpovědních seznamů. Nejstarší z nich byly zpřístupněny Eliškou Čáňovou [105], mladší pak J. V. Šimákem [106]. Jedná se o jedny z mnoha statistických záznamů církevní provenience [107]. Ani ty však nevznikly za účelem přesné evidence, ale především, aby zachytily počet katolíků, resp. lidí, kteří se přišli v období Velikonoc vyzpovídat. Jejich důvěryhodnost je proto také narušena [108]. Přesto svou uceleností a dlouhodobou evidencí mají mezi demografickými prameny nezastupitelné místo. Při studiu zpovědních seznamů je však třeba míti na paměti, že počet duší nezahrnuje minimálně osoby, které ke zpovědi nešli. Jedná se o děti před zpovědního věku, přibližně do dvanácti let. Jejich podíl na celkovém počtu obyvatel se udává kolem 30 % [109]. Porovnáme-li vývoj počtu obyvatelstva ve farnosti Strašín s počtem narozených tamtéž, zjistíme zajímavou paralelu v letech 1671 - 1674. Obě křivky prudce klesají. U zpovědních seznamů lze úbytek vysvětlit oddělením Dobrše [110]. Ve strašínské matrice však zápisy z Dobrše nejsou. Ve výsledné tabulce vynechávám rok 1704, kdy nebyl počet duší zaznamenán. Pro kontrolu zpovědních seznamů lze využít farářské relace [111]. Při této akci z let 1676 - 1677 proběhlo 42 otázek a odpovědí ohledně správy, stavu či organizace farností [112]. Z tohoto bohatého pramene, který lze využít též jako čistě demografický [113], nás zajímá odpověď na šestou otázku, jaké vsi a kolik duší farnost čítá.

Pro naši farnost zde máme zaznamenáno: [114]
Pod farní chrám spadají tři vesnice: Strašín - 110 duší, Nezdice - 108 duší, Pohorsko - 70 duší.
Pod filiální kostel dvě vesnice: Žihobce - 190 duší, Rozsedly - 49 duší.

Celkem tedy 527 duší, což celkem odpovídá počtu 543 u zpovědních seznamů [115]. Z tohoto hlediska lze čísla ve zpovědních seznamech považovat pro farnost Strašín za důvěryhodná. Celkový počet obyvatelstva lze pak zpětně doplnit k roku 1651 staršími zpovědními seznamy [116]. Farnost tehdy měla přibližně 455 obyvatel. K témuž roku by bylo příhodné celkový obraz obyvatelstva doplnit Soupisem poddaných podle víry z roku 1651 [117]. Bohužel nebyl ale pro Prácheňský kraj vyhotoven [118].

Závěrem můžeme zhodnotit, že přes nejisté záznamy a těžko interpretované výkyvy dosahovala strašínská farnost v 17. století okolo 800 obyvatel. A jejich počet s příchodem roku 1705 téměř stabilně přesahoval jeden tisíc.

V následující tabulce předkládám počet obyvatel Strašína zjištěných úpravou zpovědních seznamů. Údaje jsou jen pro období zaznamenaného též první matrikou.

4.3  Katastry

Závěrem bych se chtěl velice stručně zastavit ještě u jednoho nezanedbatelného pramene, a tím jsou katastry [119]. Ty lze studovat též v návaznosti na demografický vývoj či samostatně například pro dějiny obcí. Já se ve stručnosti pokusím jen o letmý náhled do této problematiky s pomocí berní ruly, tereziánského katastru, josefského katastru, stabilního katastru a tzv. modrých aršků.

Slovo katastr pochází z latinského caput (hlava), což znamená, že se jedná o soupisy dle hlav či dle jiných základních jednotek. Dnes je k jménu katastr doplňován přívlastek nemovitostí.

Všechny předešlé i následující prameny jsou díly katastrálními, berními, případně mapovými, nikoliv však historickými, přesto se z nich dá čerpat bohaté množství informací. Nejstarším katastrem je berní rula, datovaná k roku 1654 [120]. Berní rula vznikla potřebou lepší evidence poddanského majetku, jen rustikál, pro berní účely. Obsahuje soupis všech vesnic, měst i městeček dle krajů a panství. Základní jednotkou byl jeden osedlý, od něj se odvozovali rolníci, chalupníci a zahradníci. Zvláště pak byli zaznamenáni nově osedlí a pohořalí. Její dopad význam je nejen katastrální, ale i historický či právní. Berní rula nám zaznamenává stav krátce po třicetileté válce, takže lze studovat její dopady. V neposlední řadě je jedním z klíčových genealogických pramenů a zároveň zábran, přes které se rodopis těžko dostává. Dnes je rula téměř kompletně vydána v edici [121] i se jmenným rejstříkem [122].

Ves Strašín byla rozdělena mezi dvě panství Žihobce s osmnácti berníky a Vojnice a Krejnice s jedním [123]. Zajímavé jistě je, že, až na jednoho, byli všichni rolníci, tedy s hodnotou jednoho osedlého. Podobnou paralelu v blízkém okolí nenalezneme. Zmíněny jsou i dva mlýny o jednom kole a pile. Jejich majitelé jsou Netáhlo a Šimek, tedy jména, podle nichž se mlýny dodnes nazývají. Ve vsi však není zmíněn ani jeden řemeslník, naopak v nedalekých Nezdicích nalezneme ke Kašperským Horám náležejícího krejčího, dva tkalce a dva koláře, jediné zmíněné živnosti v okolí. Většina jmen z ruly se ve Strašínu udržela dodnes, což svědčí o malé migraci zdejšího obyvatelstva.

Tereziánský katastr, stejně jako všechny následující katastry, vznikl potřebou revize starších záznamů. Zaznamenával však i pozemky dominikální. I on vyšel edicí [124], ale jen jako výtah čísel. Originál, bohatý spisový materiál, je uložen v NA Praha. Seznamy hospodářů najdeme ve fassích [125]. Řazení berníků je jako v berní rule a u každého jména je poznamenán vlastník právě z roku 1654.

Malou nejasnost zjistíme, podíváme-li se do edic berní ruly a tereziánského katastru. Dle berní ruly patří do Strašína i jeden rolník ze statku Vojnice a Krejnice. Podle tereziánského katastru je však Strašín plně v rukou žichovického panství. Ke statku Vojnice a Krejnice ale patří jeden berník ze Strašic, vesnice několik kilometrů severozápadně od Strašína. Jedná se o špatné určení místa, neboť v minulosti obě jména splývala? Nebo skutečně pro statek Vojnice a Krejnice jeden hospodář ze Strašína ubyl a přibyl ze Strašic? I to je téma na další podrobnější výzkum.

Jisté je, že záměna jmen byla v minulosti častá, a to nejen těch místních, ale i křestních či příjmení. Velice podobně se označovaly i vesnice Žichovice a Žihobce, dříve jako Žichobice.

Josefský katastr [126] jako edice nevyšel, proto je třeba jít do archivu [127]. Záznamy jsou psány v knihách již pro jednotlivé vesnice a u každého hospodáře najdeme uvedené číslo domu. Navíc jsou záznamy řazeny tak, že se snaží popsat ves vždy určitým směrem, což nám může pomoci při orientaci zaniklých budov. Základem evidence se stal pozemek, nikoliv usedlost. Pozemky byly číslovány a bylo popisováno jejich umístění. Informace z josefského katastru lze doplnit Robotními seznamy [128].

V následujících dvou tabulkách naleznete kompletní přehled Strašína dle vydané edice berní ruly a přepis majitelů s čísly popisnými z josefského katastru uloženého v NA Praha.

Již zmiňovaný stabilní katastr [129] se stal dalším pramenem v pořadí vhodným ke zjištění majitelů domů. Písemný elaborát obsahuje kromě záznamů o kvalitě půdy a jejím výnosu také abecední rejstřík majitelů stavebních parcel a seznam pozemkových parcel. Spolu s mapami stabilního katastru tak bylo možno určit majitele každého pozemku v zemi.
Následující tabulka zachycuje Strašín dle stabilního katastru bez Věštína a změn provedených k roku 1854.

Během rozvoje v 19. století docházelo k častému dělení parcel a migraci obyvatelstva. K zachycení jistého status quo nám mohou pomoci tzv. Modré aršky [130], které jsou výtahem z katastrálního měření Čech roku 1879 - 1882/1883. Jedná se v podstatě o opravu stabilního katastru, na který se snesla vlna kritiky ohledně nepřesností v písemném elaborátu, v rámci tzv. reambulace. Modré se jim říká kvůli papíru, na který byly zaznamenány. Modré aršky se však dochovaly jen torzovitě, pro Strašín naštěstí zachovány jsou a jejich součástí je jako u stabilního katastru i vesnice Věštín, zde uvádím i ji.