Poznámky
1 Chráněná území ČR XI, Plzeňsko a Karlovarsko, (ed.) Jiří Zahradnický, Peter Mackovčin, Praha, Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno 2004, s. 240, 241 a 246; Jaroslav Cícha, Krasové jevy, in: Šumava. Příroda, historie, život, Praha, Baset 2003, s. 161 - 165.
2 Například v nedalekých Podmoklech byla silná židovská komunita. Zachovala se zde budova židovské synagogy i židovský hřbitov.
3 Jan Anderle, Nedostavěný hrad u Strašína (okres Klatovy), in: Castellologica bohemica 2/1991, s. 327-329.
4 Od roku 1924 oficiálně Strašín. Do té doby Strašeň. Toto označení převažuje mezi lidem dodnes.
5 Antonín Profous, Jan Svoboda, Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny, díl IV, Praha, ČSAV 1957, s. 188.
6 zvané též Lazny, do Lazen, v Laznech.
7 Jan Pešta, Encyklopedie českých vesnic, díl III. Západní Čechy, Praha, Libri 2005, s. 221-222; Lubomír Procházka, Výzkum lidového stavitelství Šumavy, in: Vlastivědný sborník Muzea Šumavy VI., Sušice - Kašperské Hory 2001, s. 51 - 53.
8 Václav Mencl, Lidová architektura v Československu, Praha, Academia 1980, s. 168-169.
9 Tomáš Durdík, Petr Chotěbor, Vojtěch Kašpar, Dům č.p. 1 v Nezdicích, okr. Klatovy, in: Castellologica bohemica 7/2000, s. 255-270; Tomáš Karel, Luděk Krčmář, Panská sídla západních Čech - Plzeňsko, České Budějovice, Veduta 2006, s. 160; Encyklopedie českých tvrzí, II. díl, Praha, Argo 2000, s. 513-514; Václav Mencl, Lidová architektura v Československu, Praha 1980, s. 152-153.
10 Dle původního rozvržení domu.
11 Vladimír Brůna, Kateřina Křováková, Václav Nedbal, Stabilní katastr jako zdroj informací o krajině, in: Historická geografie 33/2005, s. 397-409.
12 © Historický ústav AV ČR, z internetové stránky http://oldmaps.geolab.cz/ ke dni 15. června 2007. Mappa geographica regni Bohemiae.
13 Jsou zde ovšem zaznamenány i samostatné statky, např. Strádal (Stradal), Parezí (Parerska) či Nový Dvůr (Neuhof).
14 © 1st Military Survey, Section No. c230, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna, © Laboratoř geoinformatiky Univerzita J. E. Purkyně, © Ministerstvo životního prostředí ČR. Z internetové stránky http://oldmaps.geolab.cz/ ke dni 15. června 2007. Mapa je z let 1764-1768 a 1780-1783 (rektifikace), v měřítku 1:28 800.
15 © 2nd Military Survey, Section No. W/15/3, Austrian State Archive/Military Archive, Vienna , © Laboratoř geoinformatiky Univerzita J.E. Purkyně, © Ministerstvo životního prostředí ČR. Z internetové stránky http://oldmaps.geolab.cz/ ke dni 15. června 2007. Z let 1836-1852 s měřítkem 1: 28 800.
16 Barokní přestavba, jak již uvedeno, od níž by měl být kostel v podstatě v nezměněné podobě zachován dodnes, je datována do let 1736-39 za správy faráře Tomáše Vaňka.
17 Liber Memorabilium Parochiae et Ecclesiae Strassinensis, uložena na faře ve Strašínu, zápisy k roku 1955 a 1956.
18 © digitalizace AOPK ČR, list 4351/2. Z internetové stránky http://oldmaps.geolab.cz/ ke dni 15. června 2007. Mapování proběhlo v letech 1876-1878 (Morava a Slezsko), 1877-1880 (Čechy). Měřítko je 1 : 25 000.
19 Měření probíhalo v Čechách v letech 1826-1843, na Moravě 1824-1836, měřítko map bylo zvoleno 1:2880.
20 NA Praha, fond IS, inv. č. Prách 652.
21 Uloženy jsou v ÚAZK, Ústřední archiv zeměměřictví a katastru,  Pod Sídlištěm 9, 182 11, Praha 8. Postupně probíhá jejich skenování, digitalizace a zveřejňování na adrese http://archivnimapy.cuzk.cz/..
22 Uloženy jsou stejně jako císařské povinné otisky v Ústředním archiv zeměměřictví a katastru,  Pod Sídlištěm 9, 182 11, Praha 8. Jsou ovšem deponovány mimo tuto budovu a k jejich prohlédnutí je třeba jejich včasná objednávka.
23 NA Praha, fond Stabilní katastr, SK, inv. č. Prách 652. Strašín byl zaznamenán k roku 1837. Případně lze doplnit o duplikát stabilního katastru: NA Praha, fond SK dupl, inv. č. 6376, karton 2891.
24 Někde proběhla již v letech 1869-1881 tzv. reambulace stabilního katastru.
25 ÚAZK Praha, CO, č. 7389, zmapováno roku 1837.
26 č.p. 3 na stavební parcele 48, č.p. 5 na stavební parcele 55.
27 č.p. 16 na stavební parcele 14, č.p. 59 na stavební parcele 64.
28 http://nahlizenidokn.cuzk.cz/, k 22. červnu 2007.
29 Následující informace čerpám, kromě ústního podání, především ze zápisků Anny Duškové. Anna Dušková (1905-1988), rozená Císařová, byla učitelkou v v Šimanově, Ostružnu, Nezdicích, Soběšicích a Strašínu. Celý život se zajímala o dějiny a místopis Strašína a okolí. Z její pozůstalosti byly vydány knížky: Jaroslava Sucháčová, Ludmila Hromádková, Z podhůří Šumavy, 2002 a od týchž autorek Z podhůří Šumavy. Návrat, 2004. Poznámky po Anně Duškové spravuje její dcera Jaroslava Sucháčová, bydlištěm Strašín č.p. 18.
30 Tak se například Františku Hrubému mohlo říkat „Franta Černej“, ačkoliv již nikdo toho jména ve vsi nežil. Zároveň však nemuseli všichni znát skutečné příjmení dotyčné osoby. Stačilo říci: „Jdu k Černejm,“ a všichni již věděli, o koho se jedná.
31 Josef Mottl, Světáci, in: Vlastivědný sborník Muzea Šumavy V., Sušice - Kašperské Hory 2001, s. 136 - 151; Josef Pospíšil, Za vesnickými muzikanty, Petit, Karlovy Vary 1999, s. 59 - 62.
32 Zaznamenáváme jej i v okolí Vodňan či u Kraslic.
33 Lidová hudba na Klatovsku I + II, (ed.) Karel Volmůt, Klatovy 1982.
34 Ta byla různě dlouhá, v severských částech jen přes léto. Ve Francii začínala již v únoru.
35 V každé vesnici byly alespoň dvě. V Nezdicích dokonce čtyři.
36 Karel Kludský, Václav Cibula, Život v manéži, Praha, Orbis 1966; Ladislav Suchodolský, Cirkusová dynastie Kludských, Přerov, Obzor 1930.
37 Josef Pospíšil, Za vesnickými muzikanty, Petit, Karlovy Vary 1999, s. 35 - 51
38 Bohumil Zíka, Šumavští muzikanti. Kronika rodu Zíků, 1994, vycházelo jako novinové články v Klatovském deníku, vydavatelství Vltava, spol. s r. o.; Karel Hasse, Cirkusácké živobytí, Praha, Áka 1991; Karel Kludský, Václav Cibula, Život v manéži, Praha, Orbis 1966; Vzpomínání Karla Bauera, pětistránkový strojopis sepsaný roku 1994, ve vlastnictví Františka Jůna, Masarykova 242, Broumov.
39 Označení „hudebník“ jako povolání lze nalézt u některých osob i v matrikách.
40 Vladimír Havlic, Pohorsko. 605 let pohorské obce na Šumavě, Plzeň 2001; Hynek Mottl, Nezdice na Šumavě. 600 let, Nezdice na Šumavě 1996; Jaroslava Sucháčová, Jiřina Helíšková, Ludmila Hromádková, Strašín. Ze starobylých končin Šumavy, Strašín 2004.
41 Vhodné je jmenovat zejména jeho román Světák z Podlesí a povídkovou knihu Pošumavské rhapsodie. Přímo o Strašínu je pak povídka Hostinný dům vydaná ve stejnojmenné knize.
Dalšími autory a díly jsou: Vladimír Michálek, Světáci, Praha 1959; Zbyněk Kovanda, S pánembohem od podlahy aneb Muzikantský dekameronek, Plzeň, Západočeské nakladatelství 1970. Nejen cirkusové historky pak zachytil Milan Pokorný, Úsměvy z našeho Pošumaví, 2006.
42 Milan Pokorný, Slzy pod šapitem, Vimperk, Papyrus 2006
43 Luboš Smolík, Budování stálého opevnění v československém pohraničí, in: Vlastivědný sborník Muzea Šumavy I. , Sušice 1989, s. 108 - 111; Zdeňka Řezníčková, Opevnění na Šumavě, in: Šumava. Příroda, historie, život, Baset, Praha 2003, s. 403 - 407; Karel Hřídel, Rudolf Lášek, Opevnění z let 1936 - 38 na Šumavě. Edice Pevnosti, Praha 1997.
44 Střípky vzpomínek. F. D. Merth očima přátel, Obecní úřad Strašín, datum vydání a editor neuvedeni.
45 Zdeněk Kalista, Česká barokní pouť, Žďár nad Sázavou, Cisterciana Sarensis 2001, s. 167 - 199.
46 August Sedláček, Místopisný slovník historický království českého, Praha, Argo 1998, s. 1037; Vladimír Holý, Z minulosti Žihobec, in: Jubilejní sborník Žihobce 1971, Žihobce 1971, s. 3 - 24
47 August Sedláček, Místopisný slovník historický království českého, Praha, Argo 1998, s. 1037; Zdeněk Ruda, Střípky z žichovické historie, Žichovice, OÚ Žichovice 2002.
48 František Procházka, Karel Štěpán Lamberk, Kněžna Káča a Lamberkové v Čechách, Praha, Agentura Pankrác 2003.
49 Jiří Martínek, Sušicko - bylo či nebylo ?, in: Historická geografie 30/1999, s. 85 - 100.
50 Umělecké památky Čech 1, ved. redaktor Emanuel Poche, Praha, Academia 1977, s. 25-26; Karel Hostaš, Ferdinand Vaněk, Soupis památek uměleckých a historických v Čechách XII. Politický okres sušický, Praha, Archeologická kommisse při české akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 1900, s. 1-7.
51 Umělecké památky..., s. 150; Karel Hostaš, Ferdinand Vaněk, Soupis..., s. 13 - 17.
52 Umělecké památky Čech 3, ved. redaktor Emanuel Poche, Praha, Academia 1980, s. 440; Karel Hostaš, Ferdinand Vaněk, Soupis..., s. 107 - 109.
53 "Ego fr. Nicolaus ordinis S. Johannis Jerosolimitani et plebanus in Strahen profiteor,...“, Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, Pars II, annorum 1253 - 1310, opera Josephi Emler, Pragae 1882, s. 7, list 16.
54 Jaroslava Sucháčová, Ludmila Hromádková, Z podhůří Šumavy, 2002, s. 28 - 30.
55 Zdeněk Knoflíček, Zapomenutý hrad Strašín, in: Hláska VIII/1997, s. 56 - 59.
56 NPU Plzeň, pořadové číslo 3300
57 Existence tvrzi by zase vysvětlovala Profousovu teorii o původu jména Strašín od Strášova dvora, jehož jméno ale není v paměti místních a spíše se vztahuje k nedalekým Strašicím, viz A. Profous, J. Svoboda, Místní jména v Čechách, díl IV., Praha, ČSAV 1957, s. 188.
58 Martin Čechura, Opevněné kostely v Čechách, in: Hláska 2/2000, roč. XI., s. 17 - 21.
59 Jan Muk, Nástin urbanisticko - architektonického vývoje města Kašperské Hory, in: Vlastivědný sborník Muzea Šumavy VI., Sušice - Kašperské Hory 2001, s. 3 - 14.
60 Jan Vogeltanz, Sušice za třicetileté války, in: Vlastivědný sborník Muzea Šumavy II. , Sušice 1990, s. 57 - 73; Gustav Hofmann, Město Sušice po třicetileté válce, in: Vlastivědný sborník Muzea Šumavy I. , Sušice 1989, s. 68 - 75.
61 Muž apoštolský aneb Život a ctnosti ctihodného pátera Albrechta Chanovského z Tovaryšstva Ježíšova v českém království od Jana Tannera z téhož Tovaryšstva, (ed.) Josef Vašica, Praha, Ladislav Kuncíř 1932.
62 Týž, s. 39.
63 František Teplý, Martin Rezek ze Strakonic, Strakonice 1941; Tanner nikoliv, viz c. d. , s. 37 - 38 „..když jednou ze své chaloupky vycházel, uzřel tu nejsvětější Matku, svého milého Synáčka v rukou mající, a na velikém kamenu, nedaleko od chaloupky sedící, kterou i náležitou poklonou pozdravil. Kteréžto věci na památku udělala Rodička Boží na vrchu kamene svým svatým prstem díru, z kteréž hned se vyprejštila voda, která až podnes teče........a proti nedostatkům zraku tou vodou své oči vymejvají.“
64 Až absurdní rozpor je pak v pojetí samotného zjevení. Dle některých Panna Maria po kameni přešla a díru udělala pantoflem či rukou, dle jiných jen vydloubla díru.
65 Zdejší hora tvořily nejen barieru geografickou, ale i národnostní. Strašín byl v podstatě poslední česká ves jižním směrem.
66 Zdeněk Kalista, Česká barokní pouť, Žďár nad Sázavou, Cisterciana Sarensis 2001, s. 171 - 173.
Vladimír Horpeniak., Mnich Gunther, in: Vlastivědné zprávy Muzea Šumavy II. , Sušice 1990.
67 Jan Royt, Barokní pouť a poutní místa, in: Dějiny a současnost 3/1991, s. 27 - 31
68 Tradice hovoří o častých cestách faráře Tomáše Vaňka do Pasova, kde měl čerpat inspiraci z architektury kostela sv. Štěpána.
Dle Zdeńka Knoflíčka právě tato přestavba, nikoliv novostavba, smazala poslední viditelné stopy po dřívějším hradu Strašín.
69 Bohužel neexistuje fond farnost Strašín v SOkA Klatovy a ani na faře se, dle posledních farářů, nic nezachovalo. Zbývá tak jen v NA Praha, NB, sig XIII/19, karton 201. Případně archiválie z fondu APA tamtéž či velkostatku Žichovice v SOA Plzeň.
70 Liber Memorabilium Parochiae et Ecclesiae Strassinensis, zápis k roku 1879.
71 Jan Mottl, Poutní chrám nejblahoslavenější Panny Marie ve Strašíni, Vodňany 2003 ( 2. vydání ).
72 Liber Memorabilium Parochiae et Ecclesiae Strassinensis, zápis k roku 1927, „..bude třeba nových varhan, aby kostel mohl plniti úkol kostela poutního, rovněž nových drahocennějších parament, bude třeba upraviti i okolí kostela hlavnš k vůli poutím, a to všechno převyšuje síly jednotlivcovy i síly osady, která je chudá.“
73 Farní věstník duchovních správ sušického vikariátu.
74 Jan Royt, Lidová zbožnost na střední Šumavě, in: Vlastivědný sborník Muzea Šumavy VI., Sušice - Kašperské Hory 2001, s. 65 - 71; Jan Royt. Poutní místa na Šumavě, in: Šumava. Příroda, historie, život, Praha, Baset 2003, s. 449 - 456; Barokní kultura v jihozápadních Čechách. Katalog výstavy Muzea Šumavy, Kašperské Hory 1994.
75 Zdeněk Kalista, Česká barokní pouť, Žďár nad Sázavou, Cisterciana Sarensis 2001, s. 167 - 199.
76 Zdeněk Kalista, Česká barokní pouť, Žďár nad Sázavou, Cisterciana Sarensis 2001, s. 7 - 9.
77 Na časové nesrovnalosti v tradičním datu 1443 upozornili Zdeněk Kalista, Česká barokní pouť, Žďár nad Sázavou, Cisterciana Sarensis 2001, s. 193 a Zdeněk Knoflíček, Zapomenutý hrad Strašín, in: Hláska. Zpravodaj klubu Augusta Sedláčka 4/1997, s. 58.
78 Jan Royt, Zahrada Mariánská. Mariánská úcta ve výtvarném umění od středověku do 20. století. Doprovodná publikace k výstavě v Muzeu Šumavy v Kašperských Horách, Sušice 2000, s. 31 - 45.
79 Jan Royt, Poslové nebes. Doprovodná publikace k výstavě v Muzeu Šumavy v Kašperských Horách, Sušice 2001, s. 27 - 32.
80 Milan Pokorný, Poutní tradice Šumavy. Sušicko, Sušice, Nakladatelství Dr. Radovan Rebstöck 2002.
81 Jan Royt, Obraz a kult v Čechách 17. a 18. století, Karolinum, Praha 1999, s.38, 47-50, 225- 228.
82 Augustin Sartorius, Wilhelm Gumppenberg, Marianischer atlas, Praha 1717.
83 Marianische Lust-Garten, welcher uns die gnadenreiche Bildmüszen Unser Lieben Frauen im Königreich Böhmen mit schönen gebetllein vorgestellet ausgehend im Jahr 1717, Praha 1724.
84 Vincencius - Guilelmo, S., Nová záře Mariánská...to jest krátké připomenutí Starožitného, Milostného a velice nábožného obrazu Blahoslavené Panny Marie, Matky boží, který se tohoto našeho věku při farním kostele Svatého Štěpána nachází, od starodávna na Rybníčku řečeném, Praha 1687, rukopis, Knihovna Národního muzea sig. I F 26.
85 Jan Tanner, Via sancta Praga Vetero Boleslaviam, Pragae 1690.
86 „....Regina Patriarcharum, Sacratissima Dei mater Maria, cujus Iconem in Strassina, a duobus saeculis, tam exteri, quam vicini populi, non sine corporis et animae profectu pie venerantur; cui etiam ( ut a majoribus nostris hebemus ) Vir spiritu prophetico, et miraculis clarus, Martinus Strakoniczky Presbyter, accola fuit;....“
87 Jan Tanner, Via..., zastavení 12, 37 a 39.
88 Albrecht Chanovský, Vestigium Bohemiae Piae, Praha 1689.
89 Zdeněk Boháč, Poutní místa v Čechách, Praha, Debora 1995, s. 190 - 191.
90 Naposledy reprodukována v: Vladimír Horpeniak, Zmizelé Čechy. Střední Šumava, Praha - Litomyšl, Paseka 2007.
91 Zpovědní seznamy arcidiecése pražské z r. 1671 - 1752, zpracoval J. V. Šimák, svazek VIII Prácheňsko, Praha 1931, s. 398.
92 Eliška Čáňová, K počtu far v Čechách v 17. a 18. století, in: Historická demografie 18/1994, s. 179-181.
93 Markus Cerman, Eduard Maur, Proměny vesnických sociálních struktur v Čechách 1650-1750, Český časopis historický 98/2000, č. 4, s. 737-774; Eduard Maur, Problémy demografické struktury Čech v polovině 17. století, in: Český časopis historický 6/1971, s. 839 - 870.
94 Otto Placht, Lidnatost a společenská skladba českého státu v 16. - 18. století, Praha, ČSAV 1957; Ludmila Fialová, Pavla Horská, Milan Kučera, Eduard Maur, Jiří Musil, Milan Stloukal, Dějiny obyvatelstva českých zemí, Praha, Mladá fronta 1996.
95 Eduard Maur, Církevní matriky jako historický pramen (se zvláštním zřetelem k historické demografii), in: Sborník archivních prací 20/1970, s. 425-457.
96 Lumír Dokoupil, Ludmila Fialová, Eduard Maur, Ludmila Nesládková, Přirozená měna obyvatelstva českých zemí v 17. a 18. století, Praha, Sociologický ústav AV ČR, 1999, s. 20 - 24.
97 Eduard Maur, Vývoj matričního zápisu v Čechách, in: Historická demografie 6/1972, s. 40 - 72; Eduard Maur, O počátcích a vývoji církevních matrik se zvláštním zřetelem k českým poměrům, in: Historická demografie 3/1969, s. 4 - 19. Specifickou rubrikou u matrik zemřelých uváděnou až v pozdější době se zabýval: Jaroslav Černý, Vývoj matričního záznamu z hlediska uvádění úmrtní diagnózy, in: Genealogické a heraldické listy 13/1993, č. 2, s. 19-22.
98 SOA Plzeň, Strašín 1, mikrofiš SM 1979.
99 11 x 32 cm, s koženou vazbou.
100 Inspiraci a srovnání jsem získal z: Markus Cerman, Hermann Zeitlhofer, Soziale Strukturen in Böhmen. Ein regionaler Vergleich von Wirtschaft und Gesellschaft in Gutsherrschaften, 16.-19. Jahrhundert, Wien, Verlag für Geschichte und Politik; München, Oldenbourg, 2002.
101 Eliška Čáňová, Mor v Čechách v roce 1680, in: Sborník archivních prací 31/1981, s. 265 - 337. Mor však zasáhl především Prahu a větší města. Do hor a odlehlých oblastí se nedostal.
102 Marie Heřmánková, Demografický vývoj únětické farnosti v 18. století, in: Historická demografie 24/2000, s. 88 - 91.
103 Například v letech 1669 - 1673 je přesné datum nahrazeno označením masopust. Navíc se v tomto časovém úseku odehrály všechny svatby v daném roce (mimo roky 1669 a 1671). S podobným jevem se v dalších letech nesetkáváme.
104 Lumír Dokoupil, Ludmila Fialová, Eduard Maur, Ludmila Nesládková, Přirozená měna obyvatelstva českých zemí v 17. a 18. století, Praha, Sociologický ústav AV ČR, 1999, s. 85.
105 Prameny pro hospodářské a sociální dějiny 1- 2. Nejstarší zpovědní seznamy 1570-1666, (ed.) Eliška Čáňová, Praha, SÚA 1973; Prameny pro hospodářské a sociální dějiny 3. Nejstarší zpovědní seznamy 1628-1670, (ed.) Eliška Čáňová, Praha, SÚA 1983.
106 Zpovědní seznamy arcidiecése pražské z r. 1671 - 1752 I. - XV., zpracoval J. V. Šimák, Praha 1909 - 1938.
107 Eduard Maur, Církevní soupisy obyvatel v katolické a protestantské Evropě, in: Historická demografie 4/1970, s. 4-18; Eliška Čáňová, Prameny pro demografickou statistiku v archivu pražského arcibiskupství, in: Historická demografie 4/1970, s. 23 - 28.
108 Eliška Čáňová, Nejstarší zpovědní seznamy arcidiecéze pražské jako pramen pro demografickou statistiku, in: Historická demografie 6/1972, s. 59 - 77; Eliška Čáňová, K problematice studia zpovědních seznamů arcibiskupství pražského jako pramen pro demografickou statistiku, in: Historická demografie 5/1971, s. 47 - 60; Lucie Steinbachová, Ke kritice spolehlivosti zpovědních seznamů pražské arcidiecéze, in: Historická demografie 23/1999, s. 137-150.
109 Eduard Maur, Základy historické demografie, Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1978, s. 87.
110 U Strašína v letech 1671 - 1673: Zpovědní seznamy arcidiecése pražské z r. 1671 - 1752, zpracoval J. V. Šimák, svazek VIII Prácheňsko, Praha 1931, s. 486.
111 Václav Ryneš, Málo využitý pramen vlastivědného poznání (farářské relace z let 1676 - 1677 a 1700 - 1701), Acta regionalia 1965, s. 182 - 193.
112 Tzv. responsa, jakousi druhou řadu z roku 1700, jsem záměrně opomenul, neboť již nezasahují do období první strašínské matriky (1668 - 1698).
113 Martin Zeman, Možnosti využití „farářských relací" jako pramene pro historicko - demografická studia. (Pokus o rekonstrukci početního stavu populace Prácheňského kraje v poslední čtvrtině 17. a na počátku 18. století), in: Historická demografie 25/2001, s. 65-83.
114 Ve fondu Archiv pražského arcibiskupství, Prácheňsko, vikariát Sušice. NA Praha, APA B 11/16.
115 Například sousední Albrechtice u Sušice mají dle relací 773 duší, dle zpovědních seznamů 774. Petrovice 1465 v relacích a 1506 ve seznamy. Sušice 1692, resp. 1624. Ale Zbynice 609 v relacích a 994 v seznamech.
116 Prameny pro hospodářské a sociální dějiny 3. Nejstarší zpovědní seznamy 1628-1670, (ed.) Eliška Čáňová, Praha, SÚA 1983, s. 280; Eliška Čáňová, Status animarum pražské arcidiecéze z roku 1651, in: Sborník archivních prací 1/1979. s. 20 - 55.
117 Lépe nazvat soupisem obyvatelstva, neboť jsou zde uvedeny svobodníci i majitelé panství, nikoliv duchovenstvo.
118 K studiu by se daly použit ještě různé poddanské seznamy uložené ve fondu Velkostatek Žichovice v SOA Plzeň pobočka Klatovy. Stejně tak i pozemkové knihy uložené tamtéž, případně unikátní mapa panství. Z důvodů časových a stěhování archivu jsem však tento fond vynechal. Studie o demografii Prácheňska: Antonín Haas, Vývoj populace v Prácheňsku v letech 1650 - 1910, in: Sborník pro hospodářské a sociální dějiny 1/1946, s. 40 - 62.
119 Josef Pekař, České katastry 1654-1789, Praha, Historický klub 1932, 2. vydání.
120 Karel Doskočil, Berní rula 2. Popis Čech r.1654 I + II, Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1953 a 1954.
121 Otakar Bauer, K edici Berní ruly. Úvodní pojednání, Praha, Archiv bývalé země České 1950.
122 Václav Červený, Jarmila Červená, Berní rula. Generální rejstřík ke všem svazkům (vydaným i dosud nevydaným) berní ruly z roku 1654 doplněný (tam, kde se nedochovaly) o soupis poddaných z roku 1651 I + II, Praha, Libri 2003.
123 Berní rula sv. 28. Kraj Prácheňský II, (ed.) Antonín Haas, Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1954, s. 857 a 872.
124 Tereziánský katastr. Rustikál I + II, (ed.) Jiří Radimský, Miroslav Trantírek, Praha, Archivní správa ministerstva vnitra ČSR 1964 a 1966; Tereziánský katastr český. Dominikál, (ed.) Marie Lišková, Praha, Archivní správa Ministerstva vnitra ČSR 1970.
125 NA Praha, fond TK f., inv. č. 2543, karton 759. Panství Žichovice, Rabí a Žihobce.
126 František Roubík, Ke vzniku josefského katastru, in: Sborník historický 2/1954, s. 140.
127 NA Praha, fond JK, inv. č. 3663, karton 1748. Strašín.
128 NA Praha, fond RS, Prácheňsko, inv. č. XIII/ 91/ 23.
129 NA Praha, fond SK, inv. č. Prách 652.
130 NA Praha, fond MAr, inv. č. 3155, karton 420.

 
TOPlist