Strašínská jeskyně
Strašínská jeskyně s jezírkem a pozoruhodnými mísovitými
a hrncovitými prohlubněmi ve stropu je jediná větší
krasová jeskyně v systému Sušicko-Strakonických vápenců.
Nachází se asi kilometr severozápadně od Strašína, při
silnici od Rozsedel, v nadmořské výšce 566-580 m.
Lokalita o výměře 1,28 ha byla v roce 1967 vyhlášena za
chráněné území.
Lidé od nepaměti věděli, že na úpatí vrchu Na Palových
je těsný otvor směřující do nitra vápencové skály.
Pověst tvrdila, že jde o chodbu, která ústí až v 10
kilometrů vzdáleném hradu Rabí. Později zde byl založen
lom firmy Vinduška, otvor byl odstřely rozšířen a za ním
byla zjištěna poměrně velká krasová jeskyně. Poprvé ji roku 1854 v literatuře
popsal geolog Viktor Leopold von Zepharovich.
Cedule osazená Krajským úřadem Plzeňského kraje u vstupu do jeskyně (foto Jiří Novák, 2009) |
Repro z citovaného díla |
Vchod do jeskyně (foto Jiří Novák, 2009) |
Hrncovité prohlubně ve stropu jeskyně (foto Jiří Novák, 2009) |
Interiéry Strašínské jeskyně (foto Jiří Novák, 2009) |
Interiéry Strašínské jeskyně (foto Jiří Novák, 2009) |
Interiéry Strašínské jeskyně (foto Jiří Novák, 2009) |
Interiéry Strašínské jeskyně (foto Jiří Novák, 2009) |
Roku 1936 zde podnikatel F. Krejza založil důl
František. Hlavní síň jeskyně byla zajištěna výdřevou,
zpřístupněna jednoduchým schodištěm a z jeskynních
sedimentů byl jako železná ruda dobýván limonit. Zdrojem
limonitu byl pyrit obsažený ve vápencích. Nejčistější
polohy limonitů obsahovaly až 44 procent železa.
Surovina byla dodávána do hutí, později i keramickému
průmyslu jako okry. Těžba však byla ukončena ještě roku
1936, tedy jen pár měsíců po zahájení.
Vstupní otvor jeskyně je 6 m široký a 1,6 m vysoký a
ústí do hlavní prostory jeskyně, síně 23 m dlouhé, 12 m
široké a nejvíce 3 m vysoké. Síň se pod úhlem asi 30 °
svažuje k severu, kde je v nejhlubším místě podzemní
jezírko. Hadina vody v jezírku kolísá v závislosti na
výši srážek. Původ vody v jeskyni zůstává dodnes
záhadou, dosavadní pokusy zjistit, odkud přitéká,
skončily nezdarem.
Interiéry Strašínské jeskyně (foto Jiří Novák, 2009) |
Interiéry Strašínské jeskyně (foto Jiří Novák, 2009) |
Interiéry Strašínské jeskyně (foto Jiří Novák, 2009) |
Interiéry Strašínské jeskyně (foto Jiří Novák, 2009) |
Interiéry Strašínské jeskyně (foto Jiří Novák, 2009) |
Interiéry Strašínské jeskyně (foto Jiří Novák, 2009) |
Interiéry Strašínské jeskyně (foto Jiří Novák, 2009) |
Interiéry Strašínské jeskyně (foto Jiří Novák, 2009) |
Za jezírkem jeskyně pokračuje k severu menšími
prostorami, hlavní prostory však ústí do síně z východní
a západní strany. Na západ vede poměrně široká chodba o
délce asi 60 m, z východní strany se pak na síň napojují
dvě chodbičky, které vedou do více než 80 m dlouhého
labyrintu těsných plazivek, rozšiřujících se místy do
menších síněk. Celková délka všech jeskynních prostor je
asi 200 m. Krápníková výzdoba zde zcela chybí.
Pozoruhodností jeskyně jsou velmi dobře vyvinuté
mísovité a hrncovité prohlubně ve stropu. Tyto tvary
jsou ukázkou koroze způsobené kondenzovanou vodou a
k jejich vývoji v určité míře dochází i v současné době.
Jestliže hladina jezírka stoupne a voda zatopí spodní
části jeskyně, v prohlubních se uzavřou vzduchové kapsy,
odpařovaná voda se sráží na stěnách prohlubní, koroduje
je, a celý útvar se tak prohlubuje.
Usnesení Školské a kulturní komise ONV Klatovy z 11.1.1967 (zdroj drusop.nature.cz) |
Usnesení Školské a kulturní komise ONV Klatovy z 11.1.1967 (zdroj drusop.nature.cz) |
Usnesení Školské a kulturní komise ONV Klatovy z 11.1.1967 (zdroj drusop.nature.cz) |
Nařízení okresního úřadu v Klatovech o zřízení zvláště chráněného území přírodní památky
"Strašínské jeskyně" (zdroj drusop.nature.cz) |
Nařízení okresního úřadu v Klatovech o zřízení zvláště chráněného území přírodní památky
"Strašínské jeskyně" (zdroj drusop.nature.cz) |
Dříve se předpokládalo, že Strašínská jeskyně je jeskyní
ponorovou, vytvořenou činností vod potoka. Jak se však
ukazuje, převažující podíl na vzniku jeskyně měla
směsová koroze v trvale zatopené freatické zóně, později
doplněná korozí v prostředí stojatých vod nadržených na
jeskynních sedimentech. Při vzniku jeskyně se mohlo
částečně uplatnit i nekrasové rozpouštění vázané na
účinky kyseliny sírové, uvolňované oxidací pyritu.
Jeskyně není přístupná veřejnosti, o jejím zpřístupnění
se jedná.
Použitá literatura:
Cícha Jaroslav: Jeskyně a historická důlní díla
v jižních Čechách
a na Šumavě. Plzeň, Kletr, 1999.
|